40 let snažení (období let 1967-2010)

Po zřícení radniční věže, v období dalších několika desítek let, nebyl projekt na její obnovu   vysloveně představiteli města Świdnice podporován.  

Vyplynulo to z několika důvodů. Vracet se k myšlence restituce radniční věže bylo docela nepohodlné z ohledu na trestuhodnou nedbalost, která způsobila onu katastrofu, což neházelo na tehdejší představitelé to nejlepší světlo. Další věcí byla otázka financování rekonstrukce. Léta zanedbávání v oblasti městské infrastruktury, či dokonce výstavby obytných domů, byla důvodem toho, že orgány ve městě musely řešit mnohem závažnější problémy, než renovaci věže.

Zda se na toto téma zapomnělo? Zcela určitě ne širokou veřejností Świdničanů, kteří myšlenku na věž nedokázali vypustit z paměti, byli s tímto objektem, jako symbolem města, spojeni emocionálně a nikdy neztratili naději, že se ji někdy podaří zrekonstruovat. Vždyť už ve chvíli katastrofy přislíbilo mnoho osob podporu k iniciativě rekonstrukce, také rovnou praktickým způsobem. Stačí zmínit alespoň jméno Romana Norberta, který byl iniciátorem zajištění zachráněného gotického oblouku. Během veřejné akce byly vyzděny stěny z cihel, které chránily oblouk a byla postavena plochá střecha z železobetonových desek. Na ní byla postavena zděná balustráda, která byla rozebrána v 80. letech (na fotografiích z 90. let již chyběla) a byla nahrazena provizorním dřevěným zastřešením.

Kromě odstranění stop po katastrofě však toho moc představitelé města neudělali. Vlastně ihned po katastrofě vyhlásili, že věž bude zrekonstruována v průběhu 1-2 let (náklady se odhadovaly na zhruba 1,2 mln zloté), ovšem zůstalo jen u planých slibů. O věži se zmiňovala občas média, hlavně při příležitosti dalších výročí katastrofy. Teprve ke konci 70. let se díky společným veřejným iniciativám začalo hovořit o potřebě obnovit tento symbol města. Iniciátorkou veřejné diskuse na toto téma byla městská restaurátorka historických památek paní Krystyna Juszkiewicz, která ve sloupcích novin „Tribuna Wałbrzyská” (v říjnu 1979) napsala, že Výzkumné architektonické dílny ve Wroclawi začaly shromažďovat historické a architektonické dokumentace, které musely předcházet přípravě technické dokumentaci k rekonstrukci. Obrátila se také ke všem občanům, kteří mají jakoukoliv ikonografii, aby ji zpřístupnili potřebám projektu. 

80. léta byla nejdůležitějším momentem veřejnosti Świdnice, nakloněné k rekonstrukci věže.  18. listopadu 1983 na setkání Regionálního sdružení Země Świdnické byl představitelům města předložen požadavek, aby zahájili činnosti ve prospěch rekonstrukce věže. V roce 1984 byl již architektonický projekt dokončen, ovšem z důvodu problémů ve financování celé investice z městského rozpočtu, bylo rozhodnuto zorganizovat veřejnou sbírku a zapojit tak širokou świdnickou veřejnost a výrobní podniky. 29. ledna 1985 vznikl Veřejný výbor pro rekonstrukci věže. Ve velkém rozsahu byly zahájeny akce na sbírku a podporu fondu. Propagátorem obnovy věže byl świdnický pionýr Edmund Stiepanow, který po mnoho let neúnavně loboval ve věci uskutečnění myšlenky navrácení radniční věže na świdnický Rynek. V rámci veřejných akcí byl vydán příležitostní kalendář pro rok 1985, vytištěno 25 tisíc kusů  cihliček s nominální hodnotou od 100 do 10.000 zloté (bezplatně, o což se postaral vedoucí świdnické tiskárny Ryszard Lange) a na świdnickém Rynku byla umístěna pokladnička, vyrobena Stanisławem Szeleźnikem. Připravenost pomoci nabídly lokální výrobní podniky a instituce. Ve świdnické továrně Fabryka Urządzeń Przemysłowych měla být vyrobena pouze „za výrobní cenu” kopule, świdnická pobočka Krajské projekční kanceláře vyhotovila bezplatně předběžnou dokumentaci a rozpočet, świdničtí řemeslníci měli zadarmo provést rozvodné instalace kolem věže, jak i tesařské práce měly být poskytnuty bezplatně. Ve Świdnici a Wrocławi umístěné vojenské jednotky Polské armády a Státního hasičského sboru měly pomoci během přepravy stavebního materiálu. V roce 1988 Státní podnik Restaurátorské dílny památek z Wrocławi pod vedením architekta Lecha Stanisze dokončil přípravu technické dokumentace, která počítala se zabudováním věže tradiční metodou z cihel a s železobetonovými stropy. Bohužel, nejdůležitější otázka celého záměru – financování, narazila na překážku, kdy na přelomu 80. a 90. let nastala velká hospodářská krize.  Naplánované zahájení investice na rok 1990 o hodnotě 40 milionů zloté se neuskutečnilo. Inflace drasticky snížila hodnotu nasbíraných finančních prostředků během veřejné akce. Po finanční reformě v lednu 1995 měly cihličky nízkou hodnotu, bylo obtížené vůbec najít kupce a kasičku, která stála před vstupem do Městského divadla po dobu necelého roku, rozbili vandalové (peníze se naštěstí podařilo zajistit).

V roce 1992 na doporučení představitelů města byl další  projekt věže - tentokrát více inovační a s modernějším vzhledem - předložen soukromou Projekční kanceláří „Atut” z Wrocławi. Projekt vypracoval kolektiv pod vedením architekta Leszka Szostaka, v jeho složení byl kromě jiných architekt Waldemar Skórski, který 15 let později – již jako zástupce prezidenta města – šťastně dovedl rekonstrukci věže ke konci.

Inovační přístup otázky vzhledu věže a velmi značné odstoupení od jejího tradičního vzhledu  – kromě jiného použití vazníků do fasády věže, čtyř prosklených vnějších výtahů a také velké části prosklených ploch k pozorování panoramy města způsobil, že projekt byl přijat za příliš inovační a kontroverzní. Diskuse na téma, jak má vlastně vypadat budoucí věž, trvaly dva roky. Takové diskuse jsou však nezbytné, neboť v jistém smyslu odrážejí společenské potřeby věže. Tradicionalisté ji viděli přesně stejnou, jak vypadala před katastrofou, tudíž objekt, který by splňoval pouze úlohu dominanty Rynku a stal se jeho architektonickým doplňkem. Jakási taková koncepce obnovení věže z doby před katastrofou tedy ležela vlastně u základů projektu, vyhotoveného wroclawskou firmou PKZ v roce 1988. Inovační přístup k tématu s mnohem větším využitím objektu prezentoval projekt firmy „Atut”. Byl zpracován mnohem víc do hloubky a měl být bližší mladší generaci Świdničanů, která si již nepamatovala na balvany „staré” věže a  pro kterou byl nápad využívat tyto prostory pro veřejnost, s vyhlídkovými terasami, kavárnami atd. mnohem víc atraktivnější než pro tradicionalisty.

Přestože už byl v květnu 1994 zmodifikovaný projekt zcela dokončen a do oblouku, přeživším katastrofu, byla zabudována zakladatelská listina, tak i tentokrát investice – opět  z důvodu vysokých nákladů, se nedočkala vlastní realizace. Když o dva roky později vypršela na stavbu věže platnost stavebního povolení, uzavřelo se opět toto téma na dalších téměř deset let. Myšlenka znovu zrekonstruovat radniční věž se vrátila až v roce 2008. Tehdy se konečně tyto plány staly více reálnější, než kdykoli předtím v období posledních čtyřiceti let, především z důvodu změny podmínek, které stanovují finanční stránku tohoto záměru, a to díky připojení se do realizace Regionálního Operačního programu pro Dolnoslezské vojvodství na období let 2007-2013 „Rekonstrukce poškozených městských částí na území Dolního Slezska  („Města”), Opatření 9.1 - Rekonstrukce poškozených městských částí v městech s více jak 10 tisíci obyvatel”. Program tak umožňoval dofinancovat investici a bylo možné o další prostředky zažádat Evropskou unii. Podle předběžných odhadů měly  vstupní náklady investice dosáhnout částky více jak 10 milionů zloté. Rozpočet se však podařilo snížit na 8 milionů 600 tisíc zloté. Nakonec celková hodnota projektu v plánované etapě investic a podepsání smlouvy s Maršálkovským úřadem Dolnoslezského vojvodství dne 29. března 2010 činila 8 milionů 101 tisíc 110 zloté 9 grošů, kdy dofinancování z unijních prostředků činilo 5 milionů 664 tisíc 233 zloté 47 grošů.

V důsledku výběrového řízení na zhotovení projektu a technické dokumentace věže, které bylo ohlášeno 17.dubna 2009, byla zpracováním projektu věže a realizační dokumentace  pověřena firma „Walas” Sp. z o.o. z Bielan Wrocławských, zabývající se vyhotovením stavebních, urbanistických a technických projektů. Pro zajímavost, po vzoru projektu firmy „Walas” byl kromě jiného postaven i slavný komplex Sky Tower ve Wrocławi s nejvyšší budovou na území celého Polska. V projekčním týmu pracovali  arch. Zbigniew Walas (projektant), arch. Krzysztof Wrzos (vedoucí projektant), arch. Amelia Czubiel, arch. Paweł Sobański a arch. Tomasz Szmit. Objednávka na vypracování projektu a dokumentace byla podepsána dne 13. července 2009, a již 15. října byla převzata hotová technická dokumentace. Rychlé tempo, v jakém se ji podařilo zhotovit, vyplynulo ze skutečnosti, že investor, tj. Město Świdnice, ji muselo obejmout do harmonogramu realizace investice z důvodu dofinancování z prostředků Maršálkovského úřadu  Dolnoslezského vojvodství. Na začátku roku 2010 na Městském úřadu ve Świdnici byly zahájeny práce nad vypracováním specifikace důležitých podmínek zakázky s tím, že probíhaly přípravy k vyhlášení výběrového řízení na tuto investici. V souladu s připravenou dokumentací obsahovala nejen samotnou restituci věže, ale také vybudování vstupního pavilonu k ní a výstavbu vnitřního dvorku v centrální části náměstí, včetně nezbytné infrastruktury všech přípojek. Výběrové řízení bylo vyhlášeno 26. března 2010. Přihlásily se do něho dvě firmy. Rozhodování o výběrovém řízení proběhlo 19. května 2010. Vyhrála ho legnická firma „Budobratex”, se kterou byla tentýž den podepsána  smlouva na realizaci investice. Ve výběrovém řízení byla podaná částka 1,5 milionu zloté, tedy nižší od té očekávané. Vedoucím stavby se stal René Maczura a inspektorem investičního dozoru pan  Zbigniew Skąpski.

Byla to další náhoda, že se tu objevila právě legnická firma v pozici zhotovitele prací, jak si někteří všimli – jistým symbolickým způsobem byla vsazena skoba do několik desítek let zapomenuté věže świdnické radnice. Neboť právě v roce 1967 díky nařízeným nesmyslným demoličním pracím, vykonávaných legnickou pobočkou Vojvodského podniku fasádních a uklízecích prací a Pomocnou výrobou, se věž zřítila. Takže o čtyřicet let později, taktéž pod vedením legnické firmy, měla být věž znovu zrekonstruována. Świdnické staré město, vypadající jako příslovečná loď bez stožáru, mělo zpět získat svou dominantu.