Středověk (léta 1291-1500)

Před dávnými, dávnými léty .... Tak může začít naše povídka o historii věže świdnické radnice. Neboť pravděpodobně, jak  počátky našeho města, tak i doba, kdy byla postavena první věž, můžeme zaznamenat již v dávném 13. století. Bohužel informace z této doby, týkající se nejstarších świdnických budov, jsou velmi skromné a nejisté. Psaných zdrojů se podařilo dochovat jen málo, a jestli vůbec – tak jsou strohé a neuspokojují zcela naši zvědavost a chuť poznání. Ve značné míře znalosti o nejstarší historii věže jsme nuceni tedy opřít o výsledky archeologických výzkumů a srovnání s jinými objekty podobného typu, charakteristickými pro středověké městské stavebnictví v Dolním Slezsku.

Náš příběh může začít v roce 1291, odkud také pochází první zmínka o zděném tzv. Kupeckém domu, nacházejícím se uprostřed Rynku, kde se shromažďoval obchodní život města a který ještě před postavením vhodného objektu radnice, splňoval úlohu úřadu pro městské zastupitelství, skládající se z kruhů zdejších kupců. I přes vládnoucí přesvědčení, tak právě Kupecký dům, skládající se z několika obchodních komor, nacházejících se po obou stranách širokého průchodu v centrální části pozdějšího bloku centrální části náměstí, byl první zděnou budovou na Rynku. Jak prokázaly archeologické výzkumy, prováděné během posledních desítek let, tak právě prvním zděným objektem na świdnickém Rynku byla radniční věž. Byla postavena uprostřed pozdějšího centrálního bloku náměstí, hned vedle širokého průchodu na ose východ-západ a kolmo k němu s průchodem na ose sever-jih, který vedl bránou v přízemí věže. Není vyloučeno, že věž byla prvním uskutečněným objektem z celého záměru, který zahrnoval stavbu zděných obchodů v nejbližších následujících letech, zvláštním způsobem dolepených k východní a západní straně k věži, přiléhajících ke zmiňovanému Kupeckému domu. Je zcela možné, že Kupecký dům vznikl v místě starších, dřevěných domů – soukenických krámků, což nepřímo můžeme vyvodit z dochovaného dokumentu wroclawského knížete Jindřicha IV. z roku 1285.

Stavba zděné věže i krátce na to zbývajících zděných objektů v centrální části města, dokazuje tedy velmi pružný rozvoj nejen pro świdnický obchod, ale i s tím spojené potřeby obohacujících se měšťanů. V úvahu můžeme přijmout i praktickou funkci věže. Jedním pohledem bylo možné vidět na celé město a jeho nejbližší okolí, hezky ho ohlídat – a varovat před vojenským nebezpečím, nebo i před tak častými požáry, ohrožující  středověké město. Zároveň byla orientačním bodem pro kupce a pocestné směřující do Świdnice. Později umístěné hodiny na věži začaly ovládat život městské společnosti. Objekt však splňoval  také funkci reprezentativní budovy, která se stala odkazem zámožných měšťanů a nezávislosti městské samosprávy.

Jak vlastně vypadala první věž v historii města? To si bohužel můžeme jen domyslet.  Budova s průřezem 7,5 krát 7,5 metru byla postavena na základech z žulových kamenů, spojených vápennou maltou. Není ani známo, jak byly široké zdi. Věž byla značně nižší než ta, kterou mohou pamatovat ještě starší pokolení Świdničanů z doby před zřícením v roce 1967. Není zcela zřejmé, zda byla rovnou postavena jako zděná budova nebo či jen její horní patra, zda byla pokryta určitou jednoduchou, čtyřvalbovou střechou, nebo zda bylo původní vyhotovení vykonáno tzv. hrázděnou technologií. Jelikož celé přízemí věže zabíralo průchod v bloku centrálního bloku náměstí na ose sever-jih, nacházela se jistě ve výši prvního patra a vedla k němu dřevěná veranda. Další vertikální komunikace již probíhala uvnitř věže.  

Uplynulo půl století. Dlouhé období, a i když se v písemných zdrojích nedochovaly žádné informace na téma radniční věže, jedno je jisté, že svůj osud sdílela spolu s městem.  Určitě v té době byly podstoupeny různé, menší či větší přestavby, způsobené zničením, ke kterým mohlo dojít během dalších velkých požárů města, jako například v roce 1313, kdy z celé městské zástavby vydržel jen farní kostel.  

Na stránky psané historie trefila radniční věž poprvé v roce 1336. Ve statutu świdnických kramářů z tohoto roku je zahrnuta informace o tom, že výrobci peněženek, pásků, atd. mohou prodávat své výrobky „undir deme turme”, tedy „pod věží”. Ovšem ne moc dlouho se  Świdniczané radovali z bytí věže. Ejhle, začala pro ni velmi nešťastná éra, která trvala bezmála sto let. Kroniky, ve kterých se dochovaly zápisky o radniční věži, nejsou shodné s datem, kdy byla ona první věž zničena. Rozpětí uváděných dat se pohybuje mezi 30 lety a každá ze třech dochovaných informací hovoří o vyhoření budovy a její pozlacené střechy ! Věž měla podlehnout zničení během dalších požárů v letech 1361, 1389 či 1393. O omylu v kronice může poukazovat skutečnost, že dva poslední požáry byly zapsány k tomu stejnému datu, tj. v den sv. Bartoloměje (24. srpna), což se zdá velkou shodou okolností. Tak či onak, nejpozději v roce 1393 ztratili Świdničané „slávu” svého města. Zoufalí z takové živelné pohromy, zahájili měšťané rekonstrukci věže v co nejkratším termínu. Je možné, že tehdy přistavěli další patro věže ve tvaru oktogonu, a věž byla ozdobena osmi pozlacenými sochami panovníků świdnicko-jaworského knížectví, českých králů a císařů z rodu Lucemburků. Prokletí ohnivého kohouta však stále viselo nad městem, neboť další velké požáry ničící střední město Świdnice v roce 1406 a 1420, zcela jistě zpomalily proces obnovy. Možná také proto teprve v roce 1450 hovoří historické zdroje o zrekonstruování věže, ovšem poprvé zpřístupněné o něco podrobnější informace na téma jejího vzhledu.  Věž  zdvojnásobila téměř svou výšku, dosáhla skoro 40 metrů, kdy na její čtvercové patě bylo přistaveno další podlaží ve tvaru oktogonu, pokrytého osmistěnnou střechou s měděnou střešní krytinou, pokrytou  olovem. V horní části věže byla namontována pěkná vyřezávaná balustráda a v dolní části hodiny. Náhled, jak mohly vypadat nové prvky výzdoby tehdejší věže, nám přibližuje vzhled téměř podobné radniční věže v Javoru, kde se sochy na věži dochovaly do současnosti. Pokud jde o hodiny, tak nebyly první, neboť již u informace o shoření věže v roce 1393 napsal kronikář zmínku o poničení hodin, „jaké doposud nikdo  v celé zemi neměl”. To může nepřímo svědčit o tom, že již ke konci 14. století mohla být na věž přistavěna nástavba ve tvaru oktogonu, i když zcela určitě ne tak honosná, jako po rekonstrukci v roce 1450.