Doba raného věku (léta 1500-1945)

Bez ohledu na to, jak si stanovíme časový průlom v rozdělení historických etap, v době raného věku vešli Świdničané s pěknou radniční věží, která se stala pýchou pro občany a jistě  vzbuzovala nebývalý obdiv u svých návštěvníků.

Stále plnila důležitou funkci v běžném životě města, neboť se stala jednou z nejvíce reprezentativních budov. Bohužel,  znovu se ozval zlý osud, který nad věží neustále visel, i když tentokrát až po 108 letech od posledního zničení věže. Na chvilku se přenesme v naší povídce z věže o několik desítek metrů dál, na ulici Kapturowa (dnešní Franciszkańska).

Je zcela jistě teplý, devátý den května roku 1528. Životem rušného města jako bleskem proletí zpráva, že v dílně krejčího Wolfganga Mose vypukl požár. Oheň se rychle šíří po dřevěných, šindelových střechách a pohlcuje stále ještě převažující dřevěnou zástavbu středního města. Po čtyřech hodinách vlastně hoří celé střední město, včetně knížecího zámku, radnice a věže. Jak uvádějí staré kroniky, ta poslední vzplanula v důsledku velkého horka, které způsobil požár. Došlo ke zničení ostroúhlého korunního věnce na věži a hodin s orlojem. Byly poškozeny postavy všech panovníků umístěných na věži a celý vnitřek byl spálen. Jelikož velký požár zničil značnou část města, o rekonstrukci věže mohli přemýšlet radní teprve 20 let později. Tato rekonstrukce byla tak důležitá, neboť poprvé měla štít radniční věže zdobit kopule s dvěma světlíky, odkoukanými na kopuli věže v Lubani, jejichž charakteristický tvar byl podobný tomu, který se objevil na świdnické věži před jejím zřícením. V roce 1548 byly opraveny zdi věže, postaveny znovu zachráněné sochy knížat a králů a na kopuli byla usazena poměděná a na zeleno natřená špice s koulí. Posledním důležitým aspektem rekonstrukce věže byly o sedm let později namontované nové hodiny s 24. hodinovým ciferníkem. Fungovaly tu však poměrně krátce, pouze do roku 1593, kdy byly vyměněny za hodiny s pohodlnějším nastavováním 12ti hodinového ciferníku. Při příležitosti této rekonstrukce poprvé kronikáři zapsali jména stavitelů, kteří pracovali na věži. Jak bychom dnes nejlépe popsali, „stavbyvedoucím” byl „talentovaný” mistr Peter Seliger, tesař z Jaworu, kterému pomáhal syn, jehož jméno však zůstalo neznámé. Uvnitř věže malovali nové kresby dva świdničtí malíři – bratři Eustachius a Pantaleon Beuchelové. V takové podobě věž vydržela 168 let, do roku 1716.  Jen zřídka se zmínili kronikáři o nepatrných poškozeních, nejčastěji způsobených povětrnostními vlivem, které ji však nikdy nevyřadily z každodenního užívání. Radniční věž tak šťastně přetrvala i období třicetileté války (1618-1848), která Świdnici zničila a na dlouhá léta zastavila její rozvoj.

Pokud si však milý čtenáři myslíte, že na věž, tolikrát poničenou požárem, zapomněl ohnivý kohout, tak jste na velkém omylu. Pojďme se dál projít naším putováním a přenesme se do doby o dalších 168 let později, tedy do Świdnice Anno Domini 1716. Přestože bylo v roce  1601 zavedeno ve Świdnici dřevěné vodovodní potrubí a většina budov byla postavena již z cihel a kamene a místo dřevěných šindelů  byly střechy pokryty taškami, nebezpečí požárů stejně nebylo zahnáno a bylo dál nebezpečné jako ve středověku. Bolestně se o tom přesvědčili Świdničané 12. září téhož roku, kdy zdánlivě neškodný požár vypukl v hospodě „Pod Černým havranem ”, nacházející se za Strzegomskou bránou (okolí dnešní ulice Komunardów a Muzealna). Je možné, že by se podařilo oheň zahnat na samém začátku, kdyby – jak uvádějí kronikáři  – nebyl silný vítr, který toho dne hodně vál. Způsobil tak bleskurychlé přemístění ohně do sousedních budov tak, že po krátké době vzplanulo celé střední město. Celkem shořelo 165 domů, včetně radniční věže, která podle tehdejších kronikářských zápisků byla zničena „až do základů”. Není známo, zda ohni podlehly i sochy panovníků, které byly umístěny na věži. Čtyři, spíše pořízené kopie původních postav, byly později postaveny na štítu fasády západního bloku radnice, kde dodnes vzhlížejí na město. Je možné, že zbývající sochy zůstaly dál na věži, neboť byly viditelné na rytinách z poloviny 18. století. Tentokrát radní Świdnice téměř okamžitě zahájili přestavbu věže, kterou se podařilo zrekonstruovat téměř v průběhu poloviny roku! Práce, nad kterými dohlížel tesařský mistr Fendler, byly zahájeny v dubnu a skončily v říjnu roku 1717, kdy hodiny, dodané kladským hodinářem Faulhaberem, začaly znovu měřit čas. Vykonané práce v osmnáctém století se však brzy ukázaly  ….. jako fušérsky odbyté práce, alespoň co se týká zastřešení, za což byl zodpovědný kotlář Dobrauschke. Již v roce 1733 musela být protékající měděná střešní krytina nahrazena, včetně shnilých dřevěných trámů v konstrukci kopule. Tentokrát dohlížel nad tesařskými pracemi mistr świdnického cejchu Michael Seeger, měděnou střešní krytinu vyrobili kovotepci Gottfried Weiß a Georg Rüffer a při dokončovacích pracích nasadil v roce 1734 na štít kopuli mistr Johann Maisel.

Na začátku našeho cestování časem, během objevování původu radniční věže v temných mracích středověku, jsme se zmínili o mnoha funkcích, které onehdy věž plnila. Polovina 18. století s obzvlášť zřetelným zobrazením zdůraznila ještě jednu z nich – militární. Tak, tak drahý čtenáři, budova nacházející se v centru města, která neměla žádnou spojitost s vnějším obranným systémem, se stala důležitým prvkem. Vedle věže farního kostela tvořila významné místo pro pozorování, ze kterého bylo možné kontrolovat přemísťování nepřátelských vojsk ve vzdálenosti mnoha kilometrů od městských hradeb. Je možné, že právě tato funkce byla příčinou dalšího zničení. Téměř po sto letech, kdy skončila třicetiletá válka (1618-1648) a Świdnice si užívala období míru, přišel rok 1757. Mezi Pruskem a Rakouskem vypukly smrtelné boje – později pojmenované potomky jako sedmiletá válka – ve které bylo v sázce Slezsko. 26. září téhož roku byl právě z městské věže zahlídnut příchod blížící se rakouské armády ke Świdnici, která zahájila 13. října obležení města. Rakušané, po předchozí krátké přestřelce farního kostela, jehož kopule byla poškozena, zahájili na začátku listopadu soustavnou střelbu na radniční věž. Kronikáři uvádějí různá data, kdy došlo ke zničení věže. Rakouská zápalná rána trefila horní světlík kopule na věži 8. listopadu asi kolem 10. hodiny nebo 9. listopadu kolem 7. hodiny. Téměř okamžitě věž vzplanula a během jedné hodiny hořela až do výše umístěných hodin.

Činnosti směřující k rekonstrukci věže byly zahájeny okamžitě po podepsání mírové dohody v roce 1763. Práce na ní trvaly dva roky, dohlížel nad nimi zednický mistr Kube a městský architekt Richter. Hodiny opravil hodinář Krause a nové zvony odlil zvonař z Legnice Johann Gescheidt. Práce byly skončeny v dubnu 1765 a věž získala téměř stejný vzhled, který přetrval do doby jejího zřícení v roce 1967.

Vlastně by naše cestování staletími historie věže mohlo v tuto chvíli nabrat velké obrátky. V průběhu dalších 202 let se šťastně katastrofy radniční věži vyhýbaly. V tomto období byly několikrát provedeny drobné renovace a opravy – například v roce 1822 byly předělány omítky, které již nějak zásadně nezměnily její vzhled. Několikrát byl opraven také hrot kopule nebo vyměněny dřevěné rámy oken a dveří.  Samotná věž byla využívána v podstatě jako vyhlídkové místo a s jistým ohledem i jako prvek propagandy. Během různých událostí, jak to zobrazují zachovalé fotografie, byly zdobeny girlandami a vlajkami. Poté, co byl přiveden do věže elektrický proud, byly namontovány tlampače, využívané také pro reprodukci hudby, projevů atd. Ze všech svých funkcí, které plnila po staletí, jí zbyla pouze  role symbolické dominanty města, utvrzující její bohatou historii.