200 otáček

Ve vydaném denníku Regionálním sdružením Země świdnické „Świdnice 1945-85” v roce 1985 byly umístěny rozsáhlé výňatky świdnického pionýra Franciszka Leśniary, který po příjezdu do Świdnice v roce 1945 začal pracovat v tehdejší Městské elektrárně, která byla součásti Centrální správy městských podniků. V roce 1945 na žádost komisaře elektrárny a zástupce ředitele CZPM pana Ryszarda Syferta,  se i s ním vydali do radniční věže, aby zprovoznili hodiny. Díky vzpomínkám Franciszka Leśniara máme k dispozici relativně přesný popis mechanismu hodin:

„Mechanismus hodin byl poháněn ohromným závažím, vyrobeným z osmi litinových prutů, kdy každý z nich vážil zhruba 50 kg. Toto závaží se zvedalo do příslušné výšky pomocí elektrického motoru. Pohon byl vybaven dvěma koncovými spínači, které vypínaly nebo zapínaly motor, když se zdvižené závaží dostalo do odpovídající výšky. Pravidelně se toto zdvižení opakovalo, pokud nebyla větší přestávka v napájení elektrické energie. Chod hodin v čase regulovalo kyvadlo, zavěšené na ocelové pásce, připevněné k dřevěnému trámu, na kterém viselo velké ploché závaží ve tvaru disku. Důvod zastavování hodin jsem objevil a určil poměrně rychle. Někdo, komu záleželo na tom, aby radniční hodiny neukazovaly a neodbíjely čas, odříznul napájecí napětí v úrovni jednoho patra a šikovně to zamaskoval. Byl to nápad, jak se později ukázalo, ředitele elektrárny  – Prystera. Hodiny takového druhu měly také ruční navíječku k zvedání závaží nahoru. Na mechanismu hodin jsem nenašel držadlo, které by se mělo nacházet pro každý případ vedle mechanismu.”

Po optání se Němců, kteří pracovali v elektrárně a kteří se jako poslední zabývali hodinami, tak jeden z nich, jakýsi Wolf předal Franciszkovi Leśniarzovi držadlo k mechanismu. Ve společnosti Wolfa – Leśniara se tak podařilo znovu vstoupit do věže s tím, že přikázali Němci tyto hodiny natáhnout. „Aby bylo možné zvednout závaží do maximální výšky, je třeba otočit hřídel v plných otáčkách o 360 stupňů skoro 200 krát.” Povedlo se. Poté oba nastavili hodiny. Aby tuto činnost nemuseli denně opakovat, tak již dalšího dne doplnil Wolf chybějící součástku instalace a od té doby natahování hodin probíhalo již pomocí elektrických motorků.

Zdroj: Vzpomínky Franciszka Leśniara, jednodenník TRZŚ „Świdnice 1945-85”