Trubač špindíra

Funkce trubače byla kdysi neodlučitelně spojena s věží a neobyčejně důležitou událostí pro život místního společenství. Odvozovala se jistě od strážce, přítomného na věži z dávných dob, jehož úkolem bylo dohlížet nad pořádkem ve městě a varovat město před hrozícím nebezpečím, spojeným jak s živelnými pohromami, tak s přítomnosti nepřátelských vojsk, objevujících se poblíž  města.

O povinnostech městského trubače se dozvídáme z dokumentu z 9. dubna 1599, k němuž se dostal německý historik Heinrich Schubert. Tento dokument vyjmenovává povinnosti, které musel splňovat nově zaměstnaný městský trubač Georg Schmidt (první, který je nám znám podle jména a příjmení).

„Za prvé, musí každý den v jednu hodinu udeřit do obyčejného zvonu, i kdyby začalo hořet – před čímž chraň to Bůh – a i když to bude ve dne, nebo v noci, musí udeřit do zmiňovaného zvonu a také společně se zapálenou lucernou vyvěsit prapor tím směrem, odkud byl oheň spatřen. Za druhé, mezi jeho povinnosti patří, aby ve dne, tak i v noci hlídal na radniční věži a dohlížel na to, aby byla každá hodina, stejně ve dne, jak i v noci odtroubena. Za třetí, je povinen každé ráno začít a troubit celý den. Za čtvrté, má za úkol zahrát čtyřikrát v poledne a v podvečer  dobré monety,  a ne nějaké písklavé melodie. Za páté, kdyby přicházeli do města, nebo procházeli jeho územím cizí lidé, má za úkol vždy o tom signalizovat.”

Świdničtí trubači s různým úspěchem plnili tuto svoji službu. Díky nenahraditelnému Schubrtovi se dochovaly informace o stížnostech, podaných městské radě za nedostatečnou kontrolu nad věží (rok 1662), nesprávně nastavené hodiny a pomalost strážníka (rok 1670) a hlavně, že dovoluje věšet špinavé povlečení a další věci na balustrádě věže (rok 1761). Zcela jistě to nebyla lehká práce. Vyžadovala mnoho angažování a obětování. Mohla být také nebezpečná. K datu 1594 zapsali kronikáři případ, kdy neobyčejně silný vítr strhnul trubači trubku z dlaně a odtáhl ji až do ulice Kapturowa (dnešní Franciszkańska). Lávku „na kterou běžně trubač stával, převrhl vítr přes balustrádu a zatlačil do jednoho komínu”.

Schubert vyjmenoval dle jména a příjmení v období od roku 1559 do 1770 šestnáct trubačů. Je těžké dnes s jistotou určit, kdy funkce trubače, který měl i občas svého pomocníka, byla vykonávána naposledy. Víme, že tato profese skončila určitě v polovině 19. století.

Zdroj: Marek Furmankiewicz - „Historie a plány rekonstrukce radniční věže”, „Świdnická ročenka 1998”, Heinrich Schubert „Náčrtky z historie města Świdnice”.